Co v sobě nosíš každý den?

Jak naše emoce hrají roli pro naše zdraví? Všimli jste si někdy, jak se doopravdy cítíme a co se v našem děle děje, když něco prožíváme? Jak plujeme po hladině svých pocitů nahoru a dolů, vně i dovnitř?

Naskakují nám myšlenky, reakce – do situace se nám přimotávají zkušenosti z minulosti jako staré rány a bolístky jako vzpomínky na věci minulé. Jak dokážeme sebe udržovat dlouhý čas v určitém stavu prožívání bez ohledu na to, že už ta situace skončila?

Napadlo vás někdy, jak je skutečně dlouhá jedna emoce? Jak je silná a co s námi dělá víme velmi přesně. Známe i naše reakce z negativní emoce – pocity zrychleného dechu a fyzické reakce uvnitř našeho těla jako tlak, stres, bolest.. Ale jak je skutečně emoce dlouhá?

Pojďte teď čtení zastavit a odpovězte si na otázku – jak si myslíte, že je délka jedné emoce? Vteřiny, minuty, hodiny, dny? Nečtěte dál a odpovězte si, jak dlouho zůstáváte v dané emoci. Pokuste si vybavit nějakou výraznou situaci, co se odehrávalo ve vás? Jak dlouho to trvalo?

Podle vědců je jedna emoce dlouhá devadesát vteřin. Pro devadesát vteřin jsme často ochotni se pranýřovat hodiny, dny, měsíce a možná někdo i roky. Roky jsme schopni držet a živit v sobě tlak a stres. Roky jsme schopni se uzavřít do bolesti a trpět, žít ve smutku nebo jednoduše neodpustit.

Jak říká Jaroslav Dušek: „Tolikrát chodíme denně na záchod, a ještě jsme si pořádně neodpustili.“ A tak jednoduché to může být. Vyloučení nejen ze svého těla, ale i mysli. Pouštění, odpouštění, uvolňování a tím proměňování vlastní přítomnosti.

V jednom příspěvku na sociálních sítích jsem psala o tom, že v momentech našeho úspěchu jsme schopni se zdravě oceňovat sotva pár hodin. Pokud se nám však něco nepovedlo, jsme schopni být na sebe zlí a užírat se ještě hodně dlouho.. Znáte to? Poznáváte se v tom?

Je mnoho způsobů, jak uvolnit aktuální emoci, pokud je silná. Jde o přesun – emoce od slova  e-motion (z angl. motion = hýbat). Potřebujeme najít pro emoci cestu i vyjádření a o tom se rozepíšu jindy. Nyní bych chtěla popsat svůj příběh, který mi pomohl najít cestu k emoci a uvolnit ji.

Když jsem byla podruhé těhotná, zažívala jsem mnoho náročných a vypjatých situací. Bylo to těžké období, kdy jsem v podstatě stála proti své rodině, abych uhájila pravdu a nežila ve stínu lži jen z toho důvodu, aby byl klid a ticho.

Nemohla jsem dopustit, že vznikaly neprávem urážky a hanění a byly nesprávně interpretovány situace, které se odehrály jinak, než to bylo komunikováno a tím jsem se stala terčem reakcí a často i výhrůžek. Nikdy by mě nenapadlo, že je možné, aby se tohle odehrálo v situaci a prostředí, které člověk pokládá za bezpečné a podporující – v rodině.

Ale všechny bolesti a rány k nám nepřicházejí jen tak. Já osobně je vnímám jako velkou devizu, dar a příležitost proměnit slzy ve zlato.

Jenže bylo potřeba vše odpracovat a odžít, proto jsem se jednoho dne v šestém měsíci těhotenství ocitla v koutě. Z toho neustálého tlaku a stresu začalo moje tělo vypovídat službu. Měla jsem kontrakce, které způsobovaly stahy dělohy a tyto stahy začaly dělat těhotenství kritickým.

Potřebovala jsem čas a klid od rodiny, ale nechtěli to akceptovat a celý tlak na mě byl ještě větší. Oporou mi byl můj muž a zázemí, ve kterém jsem se mohla schoulit. Porodní asistentka mi pohmatem a kontrolou břicha řekla, že to rozhodně nevypadá na přirozený porod, naopak to bude vyžadovat lékařskou pomoc.

Stojíte na křižovatce, chcete rodit přirozeně, ale možnosti už před vámi ubývají. Do toho zažíváte tlak zvenčí od lidí a tlak v podobě kontrakcí uvnitř. Co teď? Všechno je jinak.. Porodit miminko v šestém měsíci by znamenalo, že nepřežije. Nemá vytvořené plíce. Situace byla velmi vážná.

Měla jsem fantastickou komunikaci s miminkem. Věděla jsem ihned po početí, že je miminko uvnitř a i jeho pohlaví. Všechno bylo krásné.

Potkávala jsem se s mojí holčičkou v meditacích a sdělovaly jsme si krásné věci a sdílely vzácné okamžiky. Pokaždé, když přišla za mnou měla delší vlásky a byla o něco starší, což jsem si uvědomila, až když jsem se z meditace vrátila. Věděla jsem, že má dostatek síly a že to nyní bude zcela jen na mě – pro co se rozhodnu.

Když nastoupila kontrakce, která v tento čas být neměla, ulehla jsem na bok a rozmýšlela, jak se vědomě budu moct zapojit, aby tohle skončilo a těhotenství pokračovalo opět přirozeně. Měla jsem potřebu převzít moc nad svým tělem a nenechat ho dělat co chce jen na základě setrvačnosti a důsledků.

Pamatuji si, jak jsem pustila veškerá očekávání a nechala věci dít tak, jak to právě v té chvíli bude nejlepší.

Všimla jsem si, že volně dýchám a můj dech mě přenáší do přítomnosti, kde jsem cítila prostor a uklidnění. Kontrakce však nepolevovaly.

Vím, že jsem se tím nenechala znervóznit a pokračovala dál. Uvědomila jsem si, že mám ve skříni několik homeopatik, která jsem dávala tehdy dvouletému synovi. Neměla jsem však sílu na to vstát a jít pro pilulku. Vlastně jsem neměla ani sílu na to hledat, kterou bych z nich právě teď měla použít..

Udržovala jsem hluboký dech, který mi částečně přinášel pocity uvolnění a představila jsem si velmi reálně, jak si tu homeopatickou pilulku vkládám do úst.

Když nebyla energie si ji donést, tak si ji přeci neodepřu a jediná možnost byla vizualizace.

Ležela jsem na boku, stále hluboce dýchala a všímala jsem si, jak pilulka velice pomalu a pozvolna prochází hrdlem, jícnem, až jsem ji „ucítila“ v žaludku. Měla jsem pocit, že vidím celou cestu tabletky skrze průřez krkem. Pohybovala se velice pomalu. Po nějaké chvíli jsem si všimla, že během této vizualizace, která mi přišla naprosto reálná, odešly kontrakce.

Najednou nebyly. Vše se zastavilo.

Cítila jsem se unavená, ale velmi šťastná. Necílila jsem na výsledek, jak to dopadne, ale přála jsem tu situaci vyhrát tady a teď, tedy v přítomnosti. Nechávala jsem to v rukách osudu, ale potřebovala jsem mít pocit, že se podílím na realizaci.

Vzhledem k tomu, co se stalo, jsem věděla, že přijdou zkoušky a že budu ověřovaná, zda to ustojím znovu. A to se přesně také stalo. Jakmile dorazily kontrakce, ulehla jsem na bok a polkla pilulku… Ještě dvakrát se tato situace opakovala, až jednoho dne úplně odezněla a nikdy se nevrátila.

Asi vás zajímá, co lékařka a porodní asistentka? Byly překvapené. Porodní asistentka znovu osahala těhotenské bříško a s údivem řekla, co se to stalo, že nejsou vidět žádné fyzické pozůstatky po kontrakcích, že břicho je klidné, uvolněné a vše je tím pádem výrazně jinak. Byla jsem šťastná. Vše dopadlo naprosto krásně a přirozeně včetně porodu, který byl v termínu.

„Já nedělám nic. Jsem jen dobré zrcadlo. Nechávám lidi, aby se dívali do sebe. Když to vydrží a neuhnou, obvykle si už sami odpoví na většinu otázek, které je trápí. Každý si umí nejlépe poradit sám, pokud k tomu dostane příležitost.“ Gábor Maté

 

Co však chci tímto příběhem říci?

Dlouho jsem přemýšlela, zda tohle zveřejňovat, ale vzhledem k tomu, co prožíváme dnes a denně je naše práce na emocích nezbytná. Často se setkávám s podobnými výsledky ve své praxi na individuálních lekcích, kdy je vzácným ukazatelem možnost vzít si svoji osobní sílu do svých rukou.

Vodítkem nám je naše tělo. To, jak se k němu stavíme, jak mu nasloucháme, opečováváme ho zdravým způsobem, zda hledíme na naši mysl a nasloucháme sobě zevnitř. To jsou indicie, které nás vedou na cestu sebepoznání.

Pojďme se podívat na perfektně zpracovanou tabulku emocí od Davida R. Hawkinse, která je tak výstižná, že k ní není potřeba nic dodávat:

V té době jsem o ní nevěděla. Nicméně jsem realizovala díky klidu, který přicházel z hlubokého dýchání, vysoké emoce – odpuštění, klid, jasnost, vděčnost a vyrovnanost. Tyto emoce přeladily vnitřní prostor v mém těle.

Podívejte se sami, v jakých emocích převážně zůstáváte? Co žijete a prožíváte? Čím jsou naplněny vaše chvíle během dne. Prohlédněte si i ta čísla, jakým způsobem emoce reaguje a vibruje v těle oproti možnosti být na výši nebo v neutrálu! Tolik si toho nedopřáváme, a pak nás zastavuje ne-moc.

O našich emocích se rozhodujeme každou vteřinu.

Samozřejmě ty hluboké vyžadují péči, prostor a pozornost a zasloužily by si extra článek a nejlépe praktické vedení. Přesto jsem pro vás připravila meditaci, kterou jsem roky používala ve své praxi i jako muzikoterapeut. Je pro vás dárkem. Dokáže se postarat o váš prostor uvnitř a vyřešit nejednu těžkou situaci. Uvidíte sami..

Budu se těšit na vaše reakce a zpětné vazby, které mi dodávají sílu pokračovat dál a nacházet témata, která chcete slyšet.

Tento článek neslouží jako doporučení nekonzultovat svůj zdravotní stav s lékařem. 

[fb_tlacitka]