Můj příběh

Pomáhám objevit esenci sebe samého skrze cestu jógy. Učím, jak pracovat se svým dechem, tělem a myslí, aby dopomohly k nalezení vnitřní spokojenosti, lásky a šťastného života. Má práce je posláním a štěstím zároveň – nejvíce se o sobě dokážeme naučit ve chvílích klidu a vnitřní rovnováhy.

O Lucii

 

Provázím jógou, dechem, přítomností, meditací a poznáváním sebe sama v Čechách i po cestách v zahraničí do překrásných míst. Jógový pobyt je jeden z nejkrásnějších momentů, jaké si můžete nadělit, protože zážitek se v nás zapisuje hluboko a na odlehlejších místech se dokážeme vnímat pozorněji..

 

Působím převážně na Šumavě, ale najdete mě jako lektora i ve dvou jógových školách akreditovaných MŠMT ČR:

Maturovala jsem na Konzervatoři v Českých Budějovicích v oboru klavír a pokračovala jsem na Masarykovu univerzitu v Brně na hudební vědu, kde jsem studovala muzikoterapii pod vedením psychoterapeutky PhDr. Mariny Stejskalové, CSc. Má terapeutická praxe se soustředila ve školní i klinické sféře.

Na tělo jsem se podívala hloubějii i z jiné stránky nejen z jógového pohledu - jsem masér a terapeut marmové terapie vycházející z ájurvédy i dhanurvédy.

Hudba zůstala součástí mého života a to nyní nejčastěji v podobě kírtanu (mantra meditace), se kterým vystupujeme s mým mužem a dětmi na jógových lekcích nebo festivalech.

Jsem stále otevřená životu, jsem věčná studentka a neustále ověřuji vše v praxi. Vedle studia hatha jógy* pokračuji ve studiu bhakti jógy v linii pravých duchovních učitelů pocházejících od Brahmy.**

Je mi blízká jóga, která spojuje, posiluje a vytváří prostor podpory a důvěry

Spokojenost, mír, láska a poznání, které vyživuje a vytváří klid, oporu a mocný rozhled. Je důležité najít střed, kde se o sebe můžeme opřít. Střed, ze kterého dokáže vyrůst krásný člověk. Tak jako lotos vyrůstá ze tmy, bahna, dokáže i každý z nás najít opravdové štěstí, pokud si dovolí číst mezi řádky cestou životem – tedy zevnitř ven.

Jak jsem se dostala k tomuto bodu?

Jóga mne potkala v dětských letech, kdy jsem se přihlásila na své první hodiny a úplně mě to pohltilo. Takový klid při relaxaci jsem nikdy před tím nezažila. Měla jsem pocit, že jsem právě objevila svět, když jsem otevřela oči zpátky. Byl to čas před velkými prázdninami a já jsem měla možnost ji provádět venku v přírodě spolu s ostatními. Inspiraci, kterou jsem načerpala, jsem záhy aplikovala na své blízké.

Když jako dítě hledáš něco víc a víš, že to vše doteď ještě není úplně ono, nějak ti tam něco chybí...

Ve stejném věku ke mně přišla jóga v podobě filozofických knih (Védy, upanišady), humánního pohledu na svět dle tradice a vnitřního nastavení. Doteď si pamatuji radost a pocit štěstí při pohledu na krásné obrázky z Bhagavadíty, která mi svým postupným studiem odpovídala na otázky, jež byly pro mě docela komplikovaně zodpověditelné.

Ilustrace uvnitř byly indické, což mě odjakživa fascinovalo, protože jejich typická barevnost a hluboký námět mě upoutával i na jiných materiálech - látky, přehozy, sárí a vůně vonných tyčinek a vůně dálek, které nebyly ještě prozkoumané... 

 

Začalo objevování toho, co je Život

Světlé chvilky a prožitky vystřídalo stoupající napětí v rodině, které mi narušovalo onen klid, jenž plynul z indických textů. K nim jsem se mohla jen utíkat schovat, podobně jako jsem se mohla schoulit do relaxace po lekci jógy.

Komplikované období, které tehdy obsáhlo celkem sedm let mého života. Doba, kdy jsem ztrácela samu sebe, protože jsem byla nucená jít v kolejích, které vyžadovali druzí. Chtěla jsem vyhovět všem, až jsem si postupem času docela pevně osahávala vlastní dno.

 

Chtěla jsem být přeci hodná dcera...

Mnohokrát jsem stála ve výškách a přemýšlela jsem, že už to nedokážu unést, že se ode mne očekává sto procent, ale devadesát pět už nestačí, neboť je v tom příliš málo vlastní snahy. Já však víc nemohla. Věděla jsem, že to udělat nemohu, protože mne zastavovala a ochraňovala slova z Bhagavadgíty a pocit, že to je všechno můj úkol, který si potřebuji odžít.

Mohla jsem nabídnout mnoho - téměř vše, co jsem měla, ale nebylo to pokaždé dostačující. Dávala jsem lásku, ale bylo jí zřejmě málo, vše bylo nedostačující a nazpět nešla láska bez podmínek žádná.

 

A jak by mohla, když jsem byla vyřazena ze své rovnováhy?

Roky plynuly a postupem času přišla velká zkouška, která mě konfrontovala  

Sama se sebou

Byla jsem v šestém měsíci těhotenství a přála jsem si opět rodit přirozeně a vědomě tak, aby to bylo v souladu se mnou a s vlastním pocitem bezpečí. Vzhledem k neustávajícímu nátlaku a stresu, který se opět začal ozývat ze strany rodiny, jsem začala ztrácet kontrolu sama nad sebou. Přestalo mi fungovat vše, co mne do té doby posilovalo, a díky čemu jsem obnovovala sílu a udržovala spojení sama se sebou.

 

Začala jsem mít kontrakce, což v případě předčasného porodu v tomto období znamená, že miminko nemá čím dýchat.

Tělo už nedokázalo unést nic navíc a manifestovalo mi vše ven. I tehdy jsem se svojí holčičkou udržovala pevný kontakt. Už od začátku jsem věděla, že je to Ona. Znala jsem přesný den početí - po pár hodinách jsem ji hned navnímala u sebe. Když přicházely nátlaky z okolí, „obalovala“ jsem ji do peříček, aby tam k ní nebylo nic slyšet a nic ji nerozrušovalo.

Nyní jsem si ale už nedokázala sama pomoci. Při nástupu kontrakcí jsem se jen schoulila na bok a snažila se uklidnit, ale marně. Porodní asistentka a lékařka mi při kontrole oznámily, že k přirozenému porodu to nebude, navíc že je vše ohrožené. Připadala jsem si, že má jógová praxe byla k ničemu, protože jsem zklamala. Samu sebe a možná i malou.. Ona však byla v ten moment silnější než já a odhodlaná to vše se mnou zvládnout.

Potkávaly jsme se v meditacích a při každém setkání jsem si uvědomila, že je větší a má delší vlásky.. Nosila mi květiny a podle toho jsem jí i oslovovala..

Zanedlouho dorazily neplánované kontrakce znovu. Tentokrát jsem to brala jako zkoušku, příležitost, najít k nim ve svém těle cestu. Lehla jsem si na bok a začala jsem vnímat, že polykám bílou léčivou pilulku, která mi prochází hrdlem, jícnem, žaludkem. Soustředila jsem se jen na její cestu. Po chvíli jsem si uvědomila, že už nějaký čas ležím bez bolesti a vše ustalo.

Věděla jsem, že jsem se dostala do bodu, který byl zlomový. Zjistila jsem, jakým fascinujícím způsobem je vše propojené v našem těle. Tomu všemu se věnuje jógová filozofie a pro mne to byla „maturitní zkouška“.

Později jsem byla podrobená opakovaným zkouškám, ale kontrakce vždy hned utichly, až se jednoho dne nevrátily vůbec. Lékařka a porodní asistentka byly fyzickou změnou po vyšetření velmi překvapené a v devátém měsíci proběhl klidný, přirozený porod.

Jedna ze zásadních otázek je – kdo jsem? Kdo jsem, když vše, co je mé, je odebráno? 

Odkud jsou takovéto změny vůbec možné. Kde se bere lidská síla a schopnosti?

 

Hledáme sami sebe a svůj opravdový potenciál, hledáme trvalé štěstí a lásku. Ve změti všech životních propadů, pádů, bolestí a nemocí… Bez nich by ta praxe nebyla ničím. Vyjdeme z nich jako fénix, jehož slzy léčí…

 

A nyní to můžeme zakoušet společně. Na lekcích, na pobytech, na cestách i na dálku… prostě SPOLU. Mít možnost se o sebe opřít. Vytváříme společně svět, který chceme vidět jako reálný, neboť:

Vše, co hledáme, máme už v sobě

 

Na základě mnohaletých zkušeností se sebou a svými klienty bych s vámi ráda sdílela vlastní eBook Cesta k sobě - 9 kroků k uvolnění těla, navnímání mysli a propojení se se sebou, který vás přiměje k zastavení, uvědomění si sebe a osobních potřeb. Dopřeje vám informace k pochopení principu, na kterém z optiky jógové filozofie naše tělo funguje, hloubkového zastavení a obnovení sil v těle, jež má neuvěřitelné samoléčivé mechanizmy - pokud jim dovolíme proniknout napovrch.

 

Žít šťastný život není umění, ale přirozeností každého z nás.

 

Pozn.:

* vše je totiž hatha jóga, ať už cvičíme v různé rychlosti i různý styl jógy

** Na počátku stvoření Šrí Višnu, zasvětil Brahmu mantrou Gájatrí do duchovního poznání. Brahmá se tak stal prvním učitelem a zakladatelem učednické posloupnosti Brahma-sampradája.