O dechu

Neexistuje nic víc, než ten nejpozoruhodnější proces a prostředek k získání svobody a naplnění smyslu života v našem těle už od samotného počátku. Ta nejzákladnější esence, část našeho života, bez níž by nešlo nic dál. Neexistovala by už žádná další vteřina a žádné „další, pak a potom“. Naše první samostatná zkušenost v lidském těle, to nejsilnější pouto držící naše vědomí bdělé a pospolu s inteligencí i intuicí, když přichází jedinec na svět.

O čem je zde řeč? Tentokrát o dechu.

Od interní automatické matčiny výživy a jisté bezstarostnosti z bříška k přirozené spolupráci s plnou odevzdaností v proces života a s oporou od Matky Země, v Indii nazývané Bhúmí, jejíž prodlouženou rukou je vzduch oživující nové a potřebné. Přirozené vedení životního procesu, kdy se nově narozený člověk poprvé nadechne a tím stvrdí svůj život ve fyzickém těle.

Dech, vědomí a přítomnost.. Základní komodita pomáhající na cestě jogína k osvobození.  Dvě esence jdoucí ruku v ruce nenuceně ale v soudržnosti v opravdových realizací.

Cestou k získání poznání skrze práci s dechem, která vážné jógové adepty převede do hluboké praxe, spočívá ve velké kontrole smyslových orgánů, kterými je jazyk, oči, uši nos a pokožka. Tato korekce nebo kontrola se nazývá pratjáhara, nebo-li stažení smyslů dovnitř. Naše smyslové orgány, které je možné použít vědomě, vedou k získávání poznání.

„Setrvávat v józe znamená být odpoután od všech činností smyslů. Jogí k tomuto spočinutí v józe dospěje, když uzavře všechny brány smyslů, soustředí mysl na srdce a pozvedne vzduch života do vrcholu hlavy.“ Bhagavadgíta 8.12

Skrze smyslové orgány, které máme neustále v běžné denní aktivitě se velmi často dostáváme do disharmonie a sestupujeme tak z vědoucí cesty, která nepotřebuje nic jiného, než poznání a laskavý trénink. Prostor poznatky zapracovat do opravdové reality. Přirozeně je člověk ovlivňován několika druhy vzduchu, které v našich tělech působí a ke kterým máme přístup i řešení v podobě vlastního dechu. Ve skutečnosti nás Pataňdžaliho jógový systém učí tomu, jak ovládnout a sladit jednotlivé vzduchy v těle proto, abychom se dostali ke své podstatě – do svého nitra přímo ke své duši.

„Jiní, kteří chtějí dosáhnout seberealizace ovládáním mysli a smyslů, věnují činnosti všech smyslů a životního vzduchu jako obětiny ohni ovládané mysli.“ Bhagavagíta 4.27

Jógová filozofie a anatomie hovoří o pěti vzduších (panča prána) plynoucích uvnitř našich těl. Tyto jednotlivé proudy s ohledem na jejich stávající kvalitu pracují buď pro nás nebo proti nám. Buď nám přinášejí seberealizaci a cestu k osvícení, nebo nás stahují do hlubších fyzických emocí a bolestí na cestě životem. Vše ve skutečné životní podobě nás samých je odrazem našeho nitra.

„Další, které přitahuje metoda zadržování dechu vedoucí k transu, obětují výdech do nádechu a nádech do výdechu, a tak na konec zastaví veškeré dýchání a zůstanou v transu. Jiní se omezují v jídle a obětují vycházející dech do něho samotného.“ Bhagavadgíta 4.29

Cítíš, jak reaguješ svým dechem na okolí? Jak měníš svůj dech na základě prostředí, situací, spokojenosti či nesouladu v určitém prostoru, a jak na toto všechno odpovídá tvá mysl? Jen zavři oči a podívej se do sebe, v jaké náladě se právě nacházíš a jak vypadá tvůj dech? Co vnímáš? Je tam rychlost a akce, nebo klid?

Zavři oči a dovol si se na chvíli zastavit a vnímat proud dechu nosními dírkami. Je to tvůj okamžik. Je to současná realita, která tě nyní přivedla do přítomnosti. Pokus se pocítit a zpomalit svůj nádech..

A nyní přidej prodloužení výdechu klidně až na dvojnásobek. Postačí zopakovat celý cyklus ještě jednou, podruhé a potřetí. To je ono – vše praktikuješ s citem, přirozeně, bez tlaku. V přirozenosti je lehkost a v lehkosti je pružnost i přizpůsobivost a přirozená akce bez násilí a tlaku.

Nejčastěji však známe a žijeme odlišnou realitu. Pouštíme se bezhlavě do akce, tlačíme na sebe i okolí. Znáte velmi dobře tu potřebu efektivity, produktivity a to nejlépe teď hned. Už včera bylo pozdě! Tlak na nás, na manžela, na děti, na prodavačku, na prarodiče.

Strnulost, že nic není tak, jak jsme si představovali a většina zase hraje v náš neprospěch. Pod tlakem nastupuje zhrzelost, že svět není bezpečné místo. Je potřeba si jít tvrdě za svým a naučit to i své děti..  Bolest, těžké pocity na hrudníku, svírání a nemožnost se nadechnout. Tolik všeho se nedá vydržet. To není o hrdinství, je to zkrátka limitující prostředí, které, pokud nebudu dost silný, mě odvede od mých neukotvených snových cílů někam hodně daleko.

Toto všechno však v praxi znamená přílišné ztotožňování se se svými smysly – vzpomeňme, že praxe jogína na tuto bolest spočívá v kontrole smyslů.

Náš dech jako zásadní jogínská komodita, umí propojit čas a tělo dohromady. Skrze dech mohu zůstávat nebo se vracet do přítomnosti. Postačí si uvědomit například svá chodidla. Vnímat, jak je cítím, co je pod nimi? Tráva, mech, rovná zem, dlaždice v obchodě, jejichž spáry cítím i přes své boty? Zastavuju se ve svém těle a od chodidel s nádechem začínám znovu vnímat a uvědomovat si aktuální realitu. Jen pár vteřin skrze nádech a výdech nosem.

Jednoduše se spojuji s tělem skrze jeho jednotlivé části mimoděk během dne. Učím se všímavosti a poznávání sebe na odlišných místech i v různých situacích. Pokud jdu, či se procházím nebo stojím, pak mohu vnímat svá chodidla a odtud skrze vlastní dech kotvím v přítomném okamžiku, který podporuje moji všímavost. Zároveň tento stav dodává okamžité hluboké uvolnění do celého těla, mysli, emocí.. Sedím-li, mohu se se svým tělem propojit skrze pánev a sedací kosti a pokračovat úplně stejně.

Pokud bychom poodstoupili, podívejme se na prostředí okolo sebe – jak vypadá v tomto klidném dechovém cyklu tvé prostředí? Jak se cítíš? Vnímáš detaily? Je něco jinak než obvykle?

Tento vědomý přístup k sobě sama, skrze elementární přítomnou pozornost, vědomý dech, pratjáharu a postupně i pránájámu, pomáhá každému jedinci ke zbavení se tak častého projevu nízkých emočních disbalancí jako je strach, zloba, vztek, vina či stud a začít v přicházejícím transcendentálním stavu pociťovat přítomnost Nadduše (Vyššího já).

Co je tedy tím vědomým přístupem myšleno?

• Několikrát denně si všímám sám sebe (touhy, myšlenky, pocity, dech)
• Uvědomuji si sebe a propojuji se s dechem. Jsem v těle. Tady a teď. Oživuji své tělo jakožto vědomí (duše) a prožitek dechu navážu přímo do svého těla (chodidla – při nakupování nebo procházce; pánev – při práci v sedě apod.)
• Zastavuji a umenšuji – potřeba nehromadit a dopřát věcem volný průběh, plíživou bezcílnou touhu nahradí konstruktivní směr.
• Začínám vědomě pracovat s dechem i pohledem očí

„Když se transcendentalista, který směřuje k osvobození, odvrátí od všech vnějších smyslových předmětů, když upře pohled mezi obočí a zastaví vcházející a vycházející dech v nosních dírkách, ovládne tak mysl, smysly a inteligenci a oprostí se od touhy, strachu a hněvu. Ten, kdo stále setrvává v tomto stavu, je bezesporu osvobozený.“ Bhagavadgíta 5.27-28

Stáváš se dechem – právě tou kvalitou, jež nadechuješ. Máš volbu oživovat své tělo a mnohé hlubší vrstvy, co se umí postarat o tebe natolik, abys měl k dispozici vždy vše, co potřebuješ.

V Indii se hovoří o tom, že každý z nás má přesně daný počet nádechů a výdechů na život. Oproti tomu je západní svět rychlou zábavnou atrakcí a často z pohledu duše přeludem. Pokud by to byla realita, pak si dlužíme velké množství pozornosti a péče směrem k sobě samému a svému nitru. Dovolme si strávit tyto chvíle co nejvýživněji.

Napsáno pro časopis JÓGA DNES březen – duben 2024

[fb_tlacitka]