Hledám odpovědi venku, ale přitom je mám uvnitř

Měli jste někdy pocit, že byste byli rádi na jiném místě nebo v jiné situaci? Mnohdy si lidé říkávají, jak by to bylo snazší, kdyby měli podmínky takové a makové. To by se to fungovalo a žilo, kdybychom to měli jako oni. Často přemýšlíme nad tím, že ostatní mají odlišný výchozí bod a situaci než my a pokud bychom byli v jejich kůži, tak bychom si taky dovedli představit, jaký způsobem bychom se realizovali.

V čem spočívá tento úhel pohledu a odkud vychází?

Jóga mluví o santóše, která je podle Pataňdžaliho učení principem, který nám připomíná, že není důvod být nešťastný (pozn. Pataňdžali je otcem jógy). Santóša přímo znamená spokojenost. Je to vlastnost, která nám byla od narození přirozená. Otevřeli jsme své krásné oči a začali se na svět dívat s laskavostí, zaníceností a chutí uvidět vše, čeho jsem součástí a co nás přirozeně posouvá dál.

Jenže my jsme se dostali do kolotoče, který nás pustí ven, až když jsme přesvědčeni o tom, že si to zasloužíme. Začali jsme k sobě přistupovat s velikou tvrdostí, násilně a stanovili jsme si určitá přesvědčení, že si potřebujeme cokoliv zasloužit. Začali jsme vykořisťovat sami sebe a tím jsme odstranili spojení se sebou a přirozenými cykly, které nám v životě udržují rovnováhu.

Pamatuji si na jednoho rodinného člena, který neustále cokoliv odmítal, jakmile to mělo být něco pro něj. Chtěla jsem ho obdarovat, protože jsem se vrátila z cest a místo přijetí jsem se setkala s odmítnutím. Všechno by druhým rozdal, ale sám by si nevzal nic.

„Ne, děkuju, víš, to já nepotřebuju.“ Jinou variantou bylo, že po půl roce jsem si všimla u něj doma zabaleného dárku v celofánu ve stejném stavu, jako když jsem ho předávala. Na mojí otázku, že si to ještě nerozbalil, byla odpověď: „Víš, já si to tady nechávám, ono je to hezky zabalený. Pak si to otevřu.“

Pak? To jako kdy? Vždyť my nemáme žádnou jistotu, jak tady dlouho budeme. To, že může přijít zítřek není jistota. My jsme schopni si odpírat už i dnešek, co teprve se zítřkem? Co když už se neprobudím? Na co odkládáme život? Na „až pak“, „až potom“? A to je tedy kdy?

Sami dobře víme, co to s námi dělá a že to není správně. Víme, že se tím dobrovolně ničíme a uvrháváme sami sebe do vězení. Jsme k sobě nesoucitní a vytváříme si uměle bezpráví. Těžko v tomto kolotoči budeme kultivovat santóšu, když většinu času prožijeme jako kus scvrklého papíru.

Když otevíráme oči a všímáme si ostatních, že mají jiné prostředí a lepší životní podmínky pro život, nedochází nám, jak se uměle udržujeme v bolestech. Spokojenost mohu praktikovat, ale potřebuji si nastavit životně spokojené podmínky.

Není to o tom, že bychom si měli tahat za triko a dělat si ve všech směrech dobře. Není to o sobectví, nebo nezdravé variantě či jiném extrému, do kterého už v představách můžeme nesprávně spadnout. Je to o sebe-vědomí a sebe-lásce. Je to o zdravém nastavení vnímání sebe sama a světa kolem. 

Každý máme stejné podmínky. Je to jen o nás, zda si z nich uděláme ráj, nebo peklo. Každý den si vybírám možnosti, jak jej mohu prožít a stejně tak si vybírám i své myšlenky, které přitahují moji pozornost. Tím vším vytvářím současnost. Nemohu si tedy stěžovat na svoji současnou situaci, neboť jsem si za ní plně odpovědný.

„Když žijete upřímný život, nejenže nezraníte ostatní, ale také se nezraníte sami.“ Paulo Coelho

Vzpomínám si na častou reakci lidí, kteří říkají: „Kdyby byl na světě opravdový Bůh, nikdy by tohle nedovolil.“ Jenže napadlo vás někdy, že máme svobodnou vůli, a tudíž nám nikdo nemůže nic zakázat? Jsme zodpovědní za své touhy, a proto všechny plody, které k nám přicházejí, jsou našimi výtvory. Teprve s velikou upřímností a pokorou v neprospěch ega zjistíme, že jsme původci svých bolestí.

Pokud přiznáme své osobní křivdy a chyby, které si roky vyčítáme, zjistíme, že jsme tím zpřelámali obrovská pouta, která nás přivazovala do vakua, jež se nazývá minulostí. Teprve s tímto pochopením mohu začít každodenně vytvářet svůj nový svět, svoji skutečnou realitu, která je odrazem naší pozornosti v přítomném okamžiku.

Už nyní se mohu zbavit veškerých bolestí a vstoupit do čisté reality. Není to bez práce, protože tě to bude stát propuštění několika kil těžkých a ošklivých myšlenek o tobě samých, ale zároveň to není složité. Je to tak jednoduché jako s tou pilulkou v Matrixu. Tak jakou si vybereš ty? Modrá nebo červená?

[fb_tlacitka]