21 dní, které mi změnily pohled na jídlo

Nikdy by mě nenapadlo, že ve svém těle dokážu zažít takovou změnu, která začala před třemi týdny, že se mohu cítít až tak jinak – jednoduše skvěle. Domluvili jsme se s manželem, že se pustíme do detoxu na 21 dní, protože jeho ekzém přesáhl hranici léčitelnosti.

Vyzkoušel všechno. Lékaři nabídli jediné – kortikoidy, kterými lze stav jen udržovat.

Podle západní medicíny výsledek vnitřních orgánů čistý a bezproblémový. Jak je to možné? Nemůžeme se spokojit s tím, že vše je v pořádku a po rukách velká ložiska rozpraskané kůže. Ajurvéda projevy jen lehce zmírnila, a i přes bylinkové a jiné očisty, pijavice na rukách a úpravou jídelníčku se nic moc nestalo.

Co s tím?

Jediná šance, kterou jsme ještě nevyzkoušeli, byl důkladný detox. A jelikož ve dvou se to lépe táhne, tak jsme se do toho pustili spolu. To, že jsme si to naplánovali napříč Velikonocemi a vařením i pečením pro dětskou radost v očích, nám došlo, že každý diskomfort nás učí o nás samých..

Jak to začalo? Někdy vám nestačí práce na sobě po té jemné stránce – viz. kroky, které popisuji ve svém eBooku.. Potřebujete sáhnout hlouběji.

V první řadě bych ráda upozornila, že si každý zodpovídá za své zdraví sám a pokud se pouštíte do něčeho podobného, pak doporučuji poslouchat zejména své tělo a jeho signály. Větší změny, na které nejste zvyklí, konzultujte se svým lékařem, pokud si nejste jistí tím, co sami děláte..

Poslední dobou jsem totiž dlouhodobě disciplinovaně jedla, hlídala jsem přísun minerálů, vitamínů, stopových prvků. Suplementovali jsme vše nedostatečné či nedostatkové a já jsem se pustila do sestavování jídla v co nejvíce stravitelné podobě. Fermentovala jsem kde co, v kuchyni to byla jedna velká laboratoř.

Připravovala jsem vlastní kefír (vytvořený z probiotik a mléka zvlášť), kváskový chleba, namáčela ořechy, semínka, luštěniny a obiloviny. Přesně tak jako to dělaly kdysi naše babičky.

Ale necítila jsem v těle úplnou spokojenost (fyzickou spokojenost, nikoliv mentální, tam mi bylo moc dobře). Bylo mi však celkově hezky, trávení fungovalo perfektně a nebýt mužova ekzému, tak bych nečekala, že může být ještě líp..

Nastal den D, kdy jsme se pustili do pití šťáv, které trvalo až do čtrnáctého dne. První den byla naprostá radost, lehkost z nového. Veliká časová úspora, kterou věnujete vaření – pokud ovšem paralelně s vaším detoxem nevaříte zbylým členům rodiny teplé pokrmy, jako jsem to měla já, ale vše bylo pro ně s radostí.

Ráno jsme začali shotem, kdy v nápoji nechyběl zázvor či kajenský pepř popřípadě čerstvá kurkuma a poté následovaly čtyři „jídla“ v podobě šťáv. Mezi tím jsme pili jen vodu s citrónem nebo limetkou, kokosovou vodu nebo bylinkový čaj.

V prvním týdnu přichází každému člověku, který je na šťávách, zkouška.

Obvykle to bývá 3. – 4. den detoxu. Máte pocit, že se nedoberete konce a to ani nejste v polovině. Hlava vymýšlí a protestuje. Tělo chce všechno jinak, než dostává, a z tohoto příšerného kolotoče se vám chce na jednu stranu emotivně vystoupit a na stranu druhou po intelektuální stránce rozlišujete, jak vaše mysl vyvádí, přičemž se nic zásadního neděje.

Vše může být doprovázeno i bolestí hlavy, my to tak neměli. Tímto výkřikem vše postupně odezní a vám se vlije nová energie do žil. Sbíráte se se svojí myslí ode dna a začínáte přemýšlet nad tím, jak jste dříve vlastně jedli… Tolik zautomatizovaných reakcí. Jen jste se podívali a už byste po lecčems sáhli.

Na začátku druhého týdne mě překvapila fyzická energie, kterou má moje tělo. Jak je jógová praxe hluboká, a přesto je v těle veliké množství síly, kterou by člověk „jen na šťávách“ nečekal.

Třetí týden jsme se začali pomalu vracet zpátky.

Patnáctý den jsme po dvou týdnech poprvé žvýkali. Bylo to legrační. Celou dobu nepoužíváte zuby, a to je svým způsobem náročné, protože kousáním stimulujeme v těle hormon dopamin. Byl to velký svátek a velká vděčnost, která vás posadí na zadek. V životě totiž není nic jen tak, což poznáme až v momentě, kdy o to přijdeme..

Moc ráda vzpomínám na naše první raw (raw = živé jídlo, upravované do 45 stupňů kvůli zachování živin) jídlo, byla to gazpacho polévka s raw semínkovými krekrami a bylo to nezapomenutelné. Oba jsme se před jídlem radostí objali, jako kdyby to bylo poprvé v životě. V očích plamínky štěstí, že spolu usedneme ke stolu a použijeme lžíci:)

Bylo fantastické sledovat, jak si tělo říká dost, jsi najedený a víc už není potřeba.

Je tam několik signálů, které můžeme sledovat, ale jsou tak citlivé, že při běžném stravování jdou velice snadno opomenout.

Dokážeme se nacpat jak žoci a můžeme si pak jít ospale lehnout. Kdežto po tolika dnech na šťávách vás to dál nepustí. Nechcete se nacpat, protože tělo je jako čistá vyměněná nepopsaná kniha, kterou nechcete „ušpinit“ bezhlavým přístupem, a hlavně jste zvyklí na to, že po jídle (po šťávách či po raw pokrmech) nejste unavení, ale nabití a nakopnutí do další části dne.

Možná vás zajímá, jestli jsme porušili třítýdenní proces, zda jsme se na chvíli neodchýlili a nevrátili zpátky?  Z naší strany nebyl důvod detox ukončit, přestože během tří týdnu došlo nejen k oslavám, na kterých jsme byli, ale zvládli jsme i vést kurz indického vegetariánského vaření pro přátele.

Tady jsem si uvědomila jednu zásadní věc a to, že dříve jedla má mysl. Má mysl mi diktovala, co chce a co ne. A právě tato mysl diktuje nejen chutě, jídlo, ale i další podněty a myšlenky v úrovni běžného fungování.

Dokonce přes ní nebyl zřetelně slyšet hlas mého těla, které by zcela transparentně poukazovalo na potřebné potraviny, které mu mohly chybět bez potřeby testování a umělého zjišťování. Do jisté míry jsem tuto citlivost měla i před detoxem, ale její současná velikost je nesrovnatelná.

Po třech týdnech je vše úplně jinak. Tělo je lehké, pružné a silné. Mysl je aktivní, ale zrak a pozornost (vnitřní i vnější) je bystřejší. Vnímám v těle vyšší míru citlivosti k vůním, chutím, komunikaci, přemýšlení. Celý proces byl pro mě dokonalým učením.

Nyní vás možná napadá, jak to dopadlo s rukou manžela. Ekzém nyní ještě pracuje, kůže se zaceluje a je citlivější na vodu a vnější fyzikální vlivy. Bude potřebovat ještě nějaký čas pokračovat v kombinaci s vařenou stravou a odlehčováním, aby procesy těla nevjely do starých kolejí. Na výsledek se můžete podívat tady:

Pokud jste dočetli až sem, chtěla bych vám poděkovat za to, že vám na sobě záleží, protože v jiném případě byste to pravděpodobně ani nedokázali dočíst.

Ráda bych ještě pojmenovala jednu důležitou skutečnost a tou je použití správného odšťavňovače. Pokud se budete do něčeho podobného pouštět, pak je dobré vědět, že s obyčejným, levným odšťavňovačem není zaručena kvalita šťávy, kterou přijímáte do svého těla.

Mnohdy s politováním zjistíte, že vám z něj vychází mokrá zelenina, ze které by bylo ještě mnoho šťávy. Čili vše má svůj čas a i svoji přípravu v podobě kvalitního přístroje.

Pokud máte zkušenosti nebo budete mít postupem času vlastní realizace, budu moc ráda, když si najdete čas a rozepíšete se zase vy o svém příběhu.

Těším se..

[fb_tlacitka]

Lucie Huříková
Pomáhám objevit esenci sebe samého skrze cestu jógy. Učím, jak pracovat se svým dechem, tělem a myslí, aby dopomohly k nalezení vnitřní spokojenosti, lásky a šťastného života. Má práce je posláním a štěstím zároveň – nejvíce se o sobě dokážeme naučit ve chvílích klidu a vnitřní rovnováhy.

Více o Lucii si přečtete zde

Lucie je dcera, manželka laskavého muže, matka dvou krásných duší, přítelkyně, průvodkyně, studentka překrásné školy života, která miluje jógu a cestování – nejen do různorodých koutů Matky Země, ale i po „mapě“ svého těla, což má mnohdy vlastní souvztažnost.

Je autorkou ebooku, Cesta k sobě online jógového balíčku Jógové lékárničky a provází jógou po krásných místech

Komentáře
  1. Ratnamala Dasi napsal:

    Ahoj Lucie, děkuji za tvůj článek, který mi, a to i když jsem již podobným půstem prošla, velkou inspirací jít do toho někdy znovu. Oživila jsi mi vlastně moc krásné vzpomínky a zážitky se svým vlastním tělem a myslí :), které jsem tenkrát prožívala.
    Je to již asi 15 let, co jsem držela 21 denní půst na šťávách a 22 den jsem ho přerušovala. Byl to silně detoxikační půst, kdy se pilo 3 x denně půl litru jednoho druhu šťávy, a to z červené řepy, mrkve, petržele a celeru v poměru 3:3:2:1. Průběh byl přesně takový, jaký ho popisuješ ty. Třetí den byl nejhorší 🙂 A pak se to už jen zlepšovalo. Cítila jsem se přímo božsky. Moje mysl se úplně uklidnila a někdy kolem čtrnáctého dne jsem měla pocit, že už nikdy nemusím jíst tuhou stravu :)). Tělo bylo velice spokojené, mysl vyrovnaná, byla jsem plná energie a lehká. Jen už mi přestaly chutnat ty šťávy – už to na mě bylo moc dlouho. Rozhodla jsem se tedy změnit druh šťáv a pila jsem ráno jinou, v poledne jinou a večer zase jinou. Během tohoto půstu jsem pila větší množství teplé vody po celý den, aby se tělo mohlo dostatečně čistit a také abych ho zahřívala a tím pomohla k vyrovnávání váty, která se přirozeně během jakéhokoli půstu má tendenci zvyšovat.
    Podotýkám, že stejně jako ty, jsem po celou dobu vařila pro děti, a vůbec mi to nevadilo. Byla jsem spokojená a odhodlaná :). A to bylo myslím důležité.
    Osobně bych takovýto druh půstu nedoporučila lidem, kteří bojují s vysokou vátou, lidem kteří právě nejsou psychicky v pohodě, prožívají těžkou životní situaci atd. Lidem jejichž organismus je silně zanešený toxiny a chtějí s tím něco udělat, bych nejdříve doporučila jednodenní půsty nejlépe v dny ekadáší, které k půstu přímo vybízejí. A i tak to nemusí být napoprvé hned plný půst. Ve védách jsou popisované tři druhy půstu vhodných na ekadáší. Půst saphala – z jídelníčku vynecháme veškeré obiloviny, luštěniny a pokud už nejsme i tak vegetariáni, tak samozřejmě maso a výrobky z něho, a jíme pouze ovoce a zeleninu nebo velice lehké pokrmy z nich. Také pití šťáv patří do tohoto typu půstu. Půst sajalam (sadžalam) – po celý den popíjíme pouze vodu. Nirjalam (nirdžalam) – plný půst i bez vody. Je potřeba jít na to s rozvahou a postupně, tělo nejdříve pomalu začít detoxikovat a až po nějaké době si zkusit přísnější druh půstu. Tak detoxikujeme postupně a vyvarujeme se velkým bolestem hlavy a dalším nepříjemným reakcím těla na silnou detoxikaci.

    • Milá Ratnamalo, děkuji za sdílení informací. Mám radost, že máme obě radostné vzpomínky na šťávový půst. Rozhodně jsem zastáncem následování a vnímání reakcí plynoucích z našeho těla, proto každý potřebuje naslouchat sobě, protože skutečně jedině on sám ví, co je pro něj správné a prospěšné.

      Vzhledem k přirozenému přístupu si myslím, že bych sama osobně nedokázala zůstat na jednom typu šťáv. Pro mě byly klíčem kombinace. Slyšela jsem příběh o pánovi, který pil řepné šťávy, které mu byly doporučené na jeho zdravotní problém. Dal tomu veliké úsilí a tři dny byl jen na tomto druhu šťáv. Pak skončil, protože už nemohl pozřít další skleničku. Byl neuvěřitelně odhodlaný – já bych na tomto typu nápoje možná nevydržela ani den. Viděl zlepšení, cítil se výborně, ale nedostal se dál, protože za těchto podmínek nemohl. Jsem přesvědčená, že pokud by to upravil podle sebe a dal důvěru do svého těla, pak by se dostal mnohem dál. Tím chci říct, že pro každého člověka je jiná léčivá šťáva, není možné to univerzalizovat. Podobné je to s řapíkatým celerem – může to být velká zdravotní pomoc, ale může se to stát i pastí. A totéž vnímá i na množství – opět naslouchat pocitu nasycení a pokud si potřebuji ještě přidat, dám si víc šťávy tak, aby bylo tělo „nalezené“ a spokojené.

      Ohledně Ékádaší – děkuji za krásné doplnění, rozhodně ano a já přesně tyto stupně zmiňuji v tomto článku:

      https://luciehurikova.cz/ekadasi-joginsky-pust/

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.