Zbývá jen několik málo dní do konce roku a máme tak možnost si uvědomit prospěšnost věcí, které v životě máme a děláme. Můžeme si položit zásadní otázku, zda se na své cestě cítíme dobře a jdeme skutečně tím směrem, jaký si přejeme? A pokud ne, jsme plně schopni a připraveni pustit vše, co nám na této cestě nesvědčí a nepřináší sílu a spokojenost?
Všechna ta místa, která běží jen díky setrvačnosti, všechny momenty, kdy se necítíme být sami sebou a uzavíráme se do svého vězení. To vše můžeme zvážit a přehodnotit. Umět věci pouštět je nezbytné a slunovratový čas je k tomu jako stvořený.
V rituálech kola roku byly vytvořeny různé oslavy, které se vztahují ke konkrétním dnům. Některé jsou moudře nastavené, předávané významnými učiteli za účelem podpoření a pozvednutí vědomého života. Jiné jsou uměle vložené snad pro pestrost a zábavu zejména západního světa.
Napadlo vás někdy, zda je oslavujete zcela vědomě s tím, že jste se svátky plně v souladu nebo jen díky tomu, že se to sluší a patří a že to zkrátka lidé dělají? V jaké kvalitě je to tvořeno a co nám to přináší? Má to vždy konstruktivní a laskavý aspekt, který nám pozvedá vědomí a vnáší klid a mír do života, tedy jistou smysluplnost, nebo je to někdy za hranou citlivosti a pošetilosti?
Nemá cenu žít „jen tak,“ ztrácet energii a pozornost soustředěním se na nepodstatné a povrchní – navíc je to minimálně časově nevratné. Je nesmírně důležité, kam dávám energii, neboť to všechno se mi vrací nazpět. Tím vším si postupně vytvářím svoji vlastní realitu.
Co mi bere energii?
Co už nepotřebuji a neprospívá mi to?
S čím nejsem v souladu?
Co už není udržitelné a je na čase to opustit?
Zimní slunovrat začíná 21. či 22. prosince a letos nastane 22.12. ve 4:27. O zimním slunovratu se vždy oslavoval návrat slunce. V tento čas je nejdelší noc a nejkratší den – doba největšího temna a současně očekávání návratu světla.
Čas, kdy se můžeme ponořit do sebe a vynést své stíny na světlo. Hluboká introspekce. Vše, co na své cestě táhneme a přitom nám to odebírá tolik síly. Vše, co nás omezuje a je potřeba zpracovat a pustit.
Dvanáct kouřových nocí naši předkové trávili v klidu a soustředili se na to, co bude následovat. Tyto dny byly bezčasím, čistou a svatou dobou.. Kouřové noci byly pojmenovávány podle očisty, kterou předci dělávali (pálili, očišťovali a odpouštěli si), ale hovoří se i o mlhavých obdobích, kdy se mlžný opar vytvářel a propojoval krajinu i lesy zároveň v jeden oblak.
Každý den – slunovratem počínaje – strávili chvilku v koncentraci na první měsíc téměř ukončeného roku (první noc je zamyšlení nad prvním měsícem, tedy lednem, atd.). Přemítali nad hodnotami a brali si z každého měsíce nejen poučení, ale zároveň to nejhodnotnější pro sebe. A hlavně – odpouštěli sobě i druhým.
Někdo tyto noci odpočítává od slunovratu jiný od Štědrého dne. Kdy s nimi začněte, je čistě na vás. Já začínám rovnou slunovratovým dnem. Najděte si chvilku jen pro sebe a do ní se opakovaně vracejte během dvanácti dní. Jeden den je zpracováním jednoho uplynulého měsíce počínaje lednem.
Jak bude vypadat váš slunovratový čas? Vezmete sebe na procházku nebo ke stolu na něco dobrého a vytvoříte postupně své záměry?
Dejte mi vědět, jak vám směřování a praxe kouřových nocí funguje 🤍
Těším se na vaše zprávy.
Pokud vás článek oslovil a chtěli byste se o něj podělit s dalšími, pak budu moc ráda za sdílení.
[fb_tlacitka]
Lucie, to je krásně popsáno. Rozhodně plánuji dny využít k rozjímání. Nevím, proč jsem si myslela, že kouřové noci mají spíš přesah do budoucnosti. Dřív se dle nich třeba věštilo počasí na každý měsíc. Já se věstbám vyhýbám a na plánování nemám v tuto dobu chuť. Ale introspekce naduplnynulým rokem mi dává velký smysl, právě v tento klidný čas. začnu ode dneška, vlastně až se včerejší veceří přislo zklidnění… Na vize je čas do Imbolcu.
Luci, děkuji moc za přečtení. Ano, přesně proto v tom vnímám velký smysl a zároveň i naději v tom, že mohu pojmout retrospekci odpuštěním, to mi přijde velmi léčivé.. Krásné dny.