Není mi v tom dobře

Nedávno jsem dostala několik krásných otázek na problematiku smíření se se situací, která se vyvíjí jinak, než jsme si sami na začátku představovali. Zažíváte bolest, úzkost a není snadné se z tohoto kolotoče vymotat, protože vám osobně na tom velmi záleželo, dokonce jste chtěli tolik pomoci, že jste se celé situaci odevzdali s vidinou dobrého výsledku.

Nyní zažíváte ve vašem těle pocity frustrace, zbytečnosti možná i pocity zneužití, tedy reakce na podanou ruku a pomoc, která nebyla pochopena a možná, že i výsledek nabral jiné reálie, než bylo původně v plánu.

Jste z toho unavení, zklamaní a svázaní uvnitř sebe.

Jak z toho ven? Co s tím udělat tak, abychom nevytvářeli podobné situace znovu?

Ve hře jsou dva principy – lpění a způsob myšlení na počátku.

Kdysi dávno jsem se dostala do nedorozumění s blízkým rodinným členem. Byl mezi námi větší věkový rozdíl a zřejmě to neslo s sebou užívání zažitých představ o tom, že věci jsou přesně tak, jak dotyčná osoba popisuje a ne jinak. Jinými slovy: „Chci ti sdělit, co se mi stalo a jsem si jistý, že budeš se mnou souhlasit.“

Otevřela jsem k diskuzi jiný úhel pohledu, protože to pole bylo skutečně obšírné a bylo vhodné i objektivně vůči ostatním účinkujícím zachovat hodnoty a soucit. Tento člověk se však začal emočně propadat do minulosti, kde se mu otevírala neuzavřená, nevyčištěná rána a celá situace nabrala výraznou dynamiku – jak slovní, tak i prožitkovou.

To se velmi často stává i v případě, že ve vás kdokoli uvidí potenciál k vyslechnutí, ale už mu nedochází, že se vás zároveň ptá na konstruktivní cestu, během které se vy vyslovíte možná i s odlišným pohledem a pro něj překvapivě i neprozkoumaným prostředím, ve kterém chcete pochopit každého zúčastněného. Váš názor však dotyčný slyší jako útok už jen tím, že je odlišný od toho jeho a to ho dopálí doběla.

Byla jsem zasypána silnou reakcí, která pokračovala a přetrvávala v naší vzájemné komunikaci po delší čas.

Byla jsem si jistá, že jsem v celé situaci reagovala emočně klidně, rozvážně a tak, abych neublížila. Zpozorovala jsem, že tohle nám bude trvat velmi dlouho. Přestože nás ve skutečnosti pojí silné pouto, bylo zapotřebí se stáhnout. Uvědomovala jsem si, že přes slova k té osobě nepronikne už nic. Nedostanu se k ní leda s možností s ní souhlasit tím způsobem, který si přála, ale to nebylo možné, protože to by ublížilo dalším nevinným.

Než přiživovat vzniklou situaci jsem se rozhodla stáhnout. Uvědomila jsem si, že je zablokované všechno. V současné chvíli jsem věděla, že je vůči mně zcela rezistentní. Upozadila jsem svojí přítomnost a začala jsem si ji představovat v mysli. Přesunula jsem naše setkávání skrze vizualizaci, ke které můžete najít cestu skrze postupné kroky v mém ebooku. Proces, kdy uvolníte celé své tělo a zaměříte pozornost na objekt vašeho pozorování.

Vnímala jsem tuto osobu velmi reálně, cokoliv mi šlo si představit, to tam bylo. Stačilo jen pomyslet. Viděla jsem ji klidnou, uvolněnou a začala jsem k ní přistupovat. Projevovala jsem ji svoji náklonost, porozumění k jejímu trápení, lásku a celou naši společnou přítomnost jsem „zabalovala“ do emoce lásky.

Kdykoliv jsem si na ni vzpomněla, pak to bylo ve vizi té nejčistší energie, jaké jsem byla schopná. Láska má mnoho podob a projevů. Její důsledek je skutečně jedinečný a mnohorozměrný.

Možná můžete namítat, proč takový přístup, když na mě předtím tato osoba útočila?

Ano, ale samotný útok se může stát útokem pouze v momentě, pokud ho my jako takový přijmeme. Jestliže uvěříme tomu, že je na nás útočeno a ztotožníme se s tím. 

Můžeme to principiálně přetavit i do jiného způsobu neshody a nedorozumění. Jen naším přístupem,  laskavým myšlením i emočním klidem v dané chvíli dokážeme skutečně zázraky. Pouze tento jediný princip pomůže k našim reakcím a změnou energetického pole kolem nás.

Během několika dní se obměnil vzduch mezi námi. Vše bylo pochopeno a odžito. Vyřešeno. Zázrak? Kdepak. Přístup je to správné slovo, jiný přístup..

Změna myšlenkového a emočního pole okolo nás samých.

Mnoho podobných situací se odehrává z toho důvodu, že příliš lpíme na své cestě, na vztazích, představách i nad životními situacemi. Doslova a přímo si představujeme, že vše bude vykonáno přesně podle nás a poté ztěžka přijímáme jinou alternativu, než kterou jsme si vymysleli. Jsme neobratní a ztuhlí – nejen po těle. A to je primárně reakce naší mysli a emocí.

Lpění se v jógové filozofii nazývá aparigraha. Je to proces, kdy se dopředu vzdávám výsledku svých činů a učím se je s díky odevzdávat. Lpění vyvolává tenzi, tlak, křeč. Pokud vystoupím z bolesti, pak jsem stále platnou a svobodnou bytostí, která může láskyplně tvořit ještě o mnoho více, neboť je uvolněná a odevzdaná Vyššímu.

Vše v našem světě podléhá zákonu akce a reakce (karma). Proto existují spouštěče našich situací, kterých si většinou nestihneme všimnout. Vidíme teprve jejich dopad nebo blížící se výsledek, ať už je jakýkoliv. Často nás ale nenapadne, že to, co vidíme v našich životech a situacích, jsou naklíčená semínka z naší mysli, z prožitků a představ, která byla dlouhodobě zalévána.

Proto, aby mohlo přijít jakékoliv usmíření, je zapotřebí, abychom byli sami se sebou v míru. Pokud ve svém těle a mysli tvořím mír a lásku, pak se manifestuje i vně do skutečného okamžiku, který na mě už čeká..

Jak to vnímáte vy? Poznáváte v tom nějaké situace, které jste zažili? Napište mi do komentářů nebo vstupte do uzavřené facebookové skupiny JÓGOU K SEBEPOZNÁNÍ, kde je bezpečný prostor pro sdílení a další vaše otázky. 🤍

[fb_tlacitka]